Pomoc! Kočka je v depresi!
Deprese a fobie se netýkají jenom lidí, ale také zvířat. Svoje o tom ví anglická kočka Twiglet a její majitelka Jackie Martin. Osmadvacetiletá Jackie začala mít o svou kočku strach po několika měsících, kdy zvíře ze strachu odmítalo vyjít z domu. Kvůli nedostatku pohybu Twiglet postupem času šíleně přibrala, takže už nemohla chodit ven i kdyby chtěla. Její starostlivá majitelka jí dokonce musela pořídit větší pelíšek, protože do toho starého se už prostě nevešla. Situace se ovšem nelepšila a Jackie se proto rozhodla vzít Twiglet k veterináři. Ten podle příznaků jasně určil, že kočka trpí akutní fobií ze svého okolí, a rozhodl se předepsat deprimované číče antidepresiva podobné prozacu, který užívají lidé, aby se uklidnila a překonala nutkavé obavy ze sousedních zvířat. Podle majitelky byl zpočátku problém léky do zvířete násilím dostat, protože twinset se dost agresivně bránila, ale nakonec to stálo za to. Kočka se postupně zklidnila, bez problémů běhá po střechách a dokonce zhubla na průměrnou kočičí váhu. Není nad odbornou pomoc.
Mozart a prasata
Vietnamský farmář Nguyen Chi Cong má opravdu originální způsob jak maximálně vykrmit svá prasata. Pro zvýšení jejich produktivity a navození pohodové atmosféry v prasečáku jim totiž pouští vážnou hudbu. V repertoáru má jen to nejlepší, od Beethovena přes Mozarta až k Schubertovi. Sonáty hudebních mistrů svým třem tisícovkám prasečích miláčků pouští z reproduktorů, když je krmí. Podle Nguyenových slov má klasická hudba na čuníky úžasný vliv. Mají prý o poznání lepší náladu a hlavně při poslechu světoznámých melodií baští dvakrát tolik než obvykle, a přibírají proto daleko rychleji na váze. Přesně to se farmářovi hodí. Nejznámější evropské skladatele jim proto pouští denně, pravidelně od sedmi do jedenácti hodin dopoledne a pak od dvou do čtyř odpoledne.
Pes nakupuje
Čínský obchodník Wu qianbe má neobvyklého psa. Jeho pinč Lele potřebuje od svého páníčka jenom peníze a o všechno ostatní už se psík postará sám. Respektive, co potřebuje, to si jednoduše dojde koupit. Například klobásu. Celý proces probíhá celkem prostě. Páníček wu dá pinčovi Lelemu do tlamy pár jüanů, což jsou papírové bankovky, a on okamžitě běží do nedalekého krámku pro klobásu. Tam už pejska všichni znají a vědí, co by rád. Lele se tak vrátí z nákupu vždy odpočatý a hlavně s plným žaludkem. Vychytralého pinče navíc není možné jen tak oklamat. Jeho pyšný majitel o něm tvrdí, že nejenže rozezná obyčejný pokreslený papír od bankovky, ale také peníze nikdy nepustí ze zubů, dokud před ním neleží pěkně propečená uzenina.
Komentáre